O knize: 2020 / Infinitivní poezie je podle definice A. K. Žolkovského poezie psaná v neurčité náladě (jako „Hříšit bezostyšně, nezadržitelně...“ A . A. Blok) a věnovaný typickému lyrickému tématu: úvahám o virtuální jinakosti. Před námi je první antologie svého druhu, která má blízko ke sbírkám jako „Ruský epigram“, „Ruský epitaf“ nebo „Ruský sonet“, ale liší se od nich formálnějším – poeticko-syntaktickým – principem výběru. Antologie zahrnuje více než tři sta ukázek infinitivní poezie od Trediakovského po klasiky minulého století a komentáře k nim obsahují podobné fragmenty z jiných děl stejných autorů i cizojazyčné zdroje a paralely. K popisu infinitivních pasáží různé délky a syntaktické struktury v komentářích se používá speciálně vyvinutý popisný systém, založený na konceptech „poezie gramatiky“ od R. Jacobsona a „sémantické halo“ od K. Taranovského - M. Gasparova.